Benigní paroxysmální polohové vertigo (BPPV)

Benigní paroxysmální polohové vertigo patří mezi nejčastější příčiny závratí. Typicky se projevuje krátkými, ale intenzivními rotačními závratěmi, které se objevují při změně polohy hlavy. Pacienti je nejčastěji pociťují při otáčení v posteli, vstávání, uléhání, předklonu nebo záklonu hlavy.

Závratě se obvykle objeví s několika sekundovým zpožděním po změně polohy a pokud člověk v dané pozici zůstane, samy během jedné minuty odezní. Často si pacienti všimnou, že se obtíže objevují pouze při otočení na jednu konkrétní stranu, které se pak instinktivně vyhýbají.

Stejně jako u jiných periferních poruch rovnováhy může být BPPV doprovázeno nevolností, výjimečně i zvracením. Někteří pacienti popisují také lehký, nepříjemný pocit "jako na kolotoči", který souvisí s poruchou funkce otolitového aparátu. Přesto je důležité zdůraznit, že BPPV samo o sobě nezpůsobuje výrazné poruchy stability ani jiné neurologické příznaky.

Jak BPPV vzniká?

Rovnovážný systém ve vnitřním uchu je tvořen třemi polokruhovými kanálky a dvěma otolitovými váčky. Polokruhové kanálky reagují na rotační pohyby hlavy, zatímco otolitové váčky zaznamenávají její polohu a lineární zrychlení.

Součástí otolitových váčků jsou drobné vápenaté krystalky – otokonie. Tyto krystalky běžně zajišťují správné vnímání polohy hlavy v prostoru. Pokud se však uvolní a dostanou se do některého z polokruhových kanálků (nejčastěji zadního), začnou při pohybu hlavy dráždit rovnovážné receptory. Výsledkem je falešná informace o pohybu, kterou mozek vnímá jako intenzivní rotační závrať.

Diagnostika BPPV

Základem správné diagnózy je pečlivě odebraná anamnéza, kdy pacient popisuje typické obtíže při změnách polohy hlavy. Neurologické vyšetření bývá jinak zcela v normě.

Klíčovou roli v diagnostice hraje vyšetření pomocí polohových testů, zejména Dix-Hallpikeova testu, při kterém se sleduje charakteristický oční pohyb – nystagmus.

Léčba BPPV

Nejúčinnější léčbou BPPV je provedení speciálních repozičních manévrů. Jejich cílem je přesunout uvolněné krystalky zpět do správné části rovnovážného aparátu, kde již nezpůsobují potíže.

U postižení zadního polokruhového kanálku se nejčastěji používá Epleyho manévr, u horizontálního kanálku pak tzv. BBQ manévr. Alternativou je také Sémontův manévr, který je technicky jednodušší, ale účinností srovnatelný. Manévry se obvykle provádějí jednou až třikrát během jednoho sezení, vždy na základě přesné diagnostiky provedené fyzioterapeutem.

Co očekávat po terapii?

Během prvních 24 hodin po provedení manévru mohou pacienti pociťovat zvýšenou únavu nebo přechodné zhoršení obtíží. Z tohoto důvodu se doporučuje klidový režim, vyhnout se fyzické námaze, létání nebo dlouhým cestám autem. Úleva se většinou dostavuje následující den.

Někdy stačí k úplnému odeznění obtíží jediný manévr, jindy je nutné terapii v následujících dnech zopakovat. Po návratu do sedu po manévru mohou pacienti krátkodobě cítit nejistotu nebo tah dozadu, tyto pocity však obvykle do půl hodiny samy odezní.

Typy BPPV podle chování krystalků

Po diagnostice rozlišujeme dva základní typy BPPV. V prvním případě se krystalky v kanálku volně pohybují, ve druhém jsou přichycené ke smyslovým strukturám. I tento rozdíl může ovlivnit rychlost nástupu úlevy a počet nutných terapeutických manévrů.